sobota 31. prosince 2016

Filmy roku 2016

Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem psala loňské filmové shrnutí roku. Ať byl rok 2016 jakýkoli - pro někoho možná krásný a úspěšný, někdo na něj kouká jako na zabijáka celebrit, pro dalšího to byl možná jen další absolutně tuctový a zapomenutelný rok - utekl jako voda a je čas se podívat na to nejlepší z nejlepšího, co letos nabídla svým divákům česká kina. Jako vždy musím upozornit, že "česká kina" má zde svůj význam, některé z filmů bojující o umístění na těchto deseti příčkách měly světové premiéry již loni. Svůj žebříček nejlepších letošních filmů tedy beru dle českých premiér, aby měly všechny filmy šanci. No, konec omáčky, pusťme se do práce.

Zlatou medaili za letošní rok si ode mě absolutně bez debat zaslouží sci-fi Arrival neboli v češtině Příchozí. Amy Adams v roli překladatelky tlumočí komunikaci mezi mimozemšťany a lidmi, a zatímco se učí jejich řeči, postupně od nich přebírá i jejich uvažování a hlavně vnímání času. Propracovaný příběh, skvělý soundtrack, současná realističnost a nepředvídatelnost toho všeho na mě udělaly hluboký dojem. Pokud jste film ještě neviděli, měli byste to napravit.

Druhou, stříbrnou příčku si zasloužila animovaná disneyovka Moana, kdovíproč do češtiny přeložená jako Vaiana. Pro mě film srovnatelný napřílad s mou absolutní srdcovkou Tangled, prostě Disney se vším všudy. Krásná dlouhovlasá princezna na cestě za dobrodružstvím se snaží s polobohem Mauim zachránit svůj ostrov. Film jsem viděla zatím třikrát (doporučuji originální anglické znění jak kvůli vtipným hláškám, tak kvůli božím písničkám) a určitě se na něj co nejdříve podívám znovu.

Jako poslední se na stupně vítězů vešla Dánská dívka. Film se setkal s hodně rozporuplnými ohlasy, někoho absolutně uchvátil, někoho urazil či zklamal. Já patřím do první skupiny, jelikož jsem zatím ani nečetla knižní předlohu, ani mě téma nijak nepobuřuje, a celkově mi umělecké pojetí filmu, pomalé záběry, pozornost věnovaná detailům a Redmaynovo podání Lili úplně učarovalo. Film je krásný i smutný zároveň a mezi nejkvalitnější a nejlepší filmy roku rozhodně patří.

Čtvrtou příčku si zasloužil Captain Fantastic neboli v českém překladu Tohle je náš svět. Film o tom, jak rodiče vychovávají své děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a jeden odvážný otec tak překročí veškerá pravidla nastavená společností. Jeho děti jsou zdravější, vzdělanější a šťastnější než jejich vrstevníci, přesto se však jeho výchovné metody setkávají s odporem. Úžasný příběh o vyčerpávajícím boji za dobrou věc, u něhož jsem hodně přemýšlela a bulela jako želva.

Na pátém místě se umístila nejlepší letošní marvelovka Deadpool. Superhrdina, co má všechno na háku, hází jednu hlášku za druhou a hlavně si jako postava uvědomuje, že je ve filmu, takže komunikuje přímo s diváky. Bavil mě více než povedený Doctor Strange, X-meni a o kapku méně povedený Captain America. A opět nesmím zapomenout vypíchnout parádní soundtrack, který si občas ráda poslechnu do teď. Otázkou zůstává, kam se Deadpoolův příběh bude ubírat dál.

Do druhé poloviny mého top 10 výběru vstupujeme s trochou válečného hrdinství. Šestou příčku si vybojoval film Hacksaw Ridge, natočený dle skutečné události. Zatvrzelý voják Desmond Doss trvá na tom, že se zúčastní druhé světové války, aniž by se musel dotknout jediné zbraně. Ačkoli je považován za zbabělce, zachrání nespočet životů a stane se tak legendou. Film ukazuje velice věrohodně, jak krutá válka je, a to je dobré si jednou za čas připomenout.

Sedmé místo si zasloužil film Sázka na nejistotu, v originále The Big Short (to je mimochodem jediný z filmů, kde chápu, že se název nepřekládá doslova). Snímek velice zábavně a blbuvzdorně ukazuje, jak a hlavně proč přesně došlo k finanční krizi, která začala v roce 2008 bankrotem americké banky Lehman Brothers. Kvalitní herecké obsazení a dynamický děj jsou nejlepší cestou k informovanosti, a i kdyby byl příběh úplně smyšlený (což samozřejmě není), tak by film stál za vidění.

Osmou příčku pro některé možná nečekaně obsadil Warcraft. No a co, že jsem holka, co o tom ví úplné kulové. Právě tím mě film překvapil a potěšil - i pro diváka absolutně nepolíbeného veškerou warcraftí tématikou (věděla jsem z doslechu, že existuje nějaká Horda a nějaká Aliance, ale kdybyste se mě zeptali, co to je, tak to vám nepovím) poskytuje ucelený kinematografický zážitek, napínavý a zábavný příběh, a je to přesně ten film, na který taky vím, že se podívám ještě nesčetněkrát, a už teď se těším na případné pokračování.

Předposlední v mém desetimístném seznamu je komedie Eddie the Eagle neboli Orel Eddie. Film o olympijském nadšenci bez jakéhokoli sportovního talentu nás učí, že když máme velké sny a jdeme si za nimi navzdory všem překážkám, splníme si je. I když většinou přívlastek "milý" u filmu beru jako o trochu lepší verzi "nic moc", v tomto případě to tak není. Eddie je milý, rozesměje a potěší i nás snílky nesportovce. U filmu jsem fandila, jako ještě nikdy u žádného sportovního přenosu.

Poslední film, který si podle mě své místo v tomto seznamu zaslouží, je Brooklyn. Citlivý romantický snímek o stydlivé dívce, které se poštěstí opustit rodné Irsko a odstěhovat se do Ameriky. Stesk a kulturní šok je pro Eilis téměř neúnosný, postupně si však zvyká na svůj nový domov také díky novému příteli, a když ji rodinná tragédie přivolá zpět do Irska, najednou neví, kam (a také ke komu) doopravdy patří. Film si mě získal hlavně výborně vystiženou náladou padesátých let a kontrastem New Yorku s irským maloměstem.

A to je z letošních filmových žní vše. Nebude asi od věci poznamenat, že je to můj osobní, velice subjektivní názor, který doufám nijak nenaruší vaše vlastní subjektivní názory. Cílem je nikoli vyzývat někoho na argumentační souboj, ale zhodnotit, jaký ten právě končící rok byl z pohledu filmového fanouška, a případně inspirovat vás a poskytnout tipy na to, co stojí za vidění, kdybyste třeba za dlouhých zimních večerů nevěděli, jak se zabavit.

Žádné komentáře:

Okomentovat